Stojíme s KA opření o zeď a kouříme.
 
Cigaretu jsem si v životě zapálila zatím jen čtyřikrát, pokaždé u významných životních rozhodnutí. Když jsem přijela poprvé na svůj gympl v zahraničí, když jsem jej opouštěla, potřetí když jsem vzdávala (kvůli následkům vztahu s expřítelem) medicínu a počtvrté na jedné vyhlídce v Brně.
 
Stojíme opření o zeď, díváme se na nebe skrz listí mohutných a starých kaštanů, které se kývá jako umíráček. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Vidíš nad zdí psychiatrické léčebny ostnatý drát, a najednou ho nevidíš. Za chvíli se Ti obraz před očima rozplyne a díváš se do prázdna. Stejně jako já a KA. Když mlčíme, celkem si rozumíme. Jen ani jeden z nás nesmí promluvit či cokoliv udělat - pak jsme okamžitě v sobě.
 
Jak to tak bývá, dva kohouti se spolu nesnesou. Jsme si velmi podobné, a přitom jsme úplně rozdílné a jedna druhou nemá moc tendenci tolerovat. Stejně jako já je i ona perfekcionistka orientovaná na úspěch, neuměla přestat a neuměla vypnout. Upnula se ke svému vzhledu, kvůli kterému se jí vždy vysmívali, a začala na sobě tvrdě pracovat. Kdyby přibrala pár kilo, byla by z ní nádherná slečna.
 
KA potáhne z cigarety. "Zkoušelas adipex? Zlatý vejce? Sehnala sem ho na černym trhu, za pár tisíc máš deset kilo dole během dvou měsíců. Jen nedoporučuju během tý doby š***t, budeš mít trvalý olejový průjmy." Nezmůžu se na nic jiného než na Hmmm a potáhnutí z cigarety. "Jizvy, ty si musíš mazat a hlavně je nevystavuj sluníčku, pak vylezou. A taky se neřezej na místo kde ses už řezala, je to pak víc vidět. Ale o odstín tmavší makeup Ti to zakreje." Debata jak z Cosmopolitanu ohledně správné péče o pleť a předcházení vráskám.
 
Dívám se na její ruce, na které kdybyste sáhli, rozsypou se, na její propadané černé vlasy a velké tmavé oči. Ruce nesou stopy řezných ran, chybí jí dva nehty od usilovného drápání o zeď. Poprvé na sebe sáhla když během jedné z diet přibrala. Chtěla uvolnit frustraci a ono to fungovalo. Podruhé když ji jeden muž odmítnul - s tím se od své proměny ještě nesetkala a hluboce ji to zasáhlo - považuje se totiž za velkou krasavici. Od té doby se to s ní veze.
 
Jsme si velmi podobné, a přitom jsme úplně rozdílné. Na jednu stranu si skvěle rozumíme, na druhou stranu se šíleně nenávidíme - nesedly jsme si a snažíme se vzájemně se vyhýbat. A teď tu obě stojíme opřené o zeď, díváme se do prázdna, přemýšlíme a radši se snažíme nemyslet na to, co bude dál.