Ani dnes nedokážu vystopovat počátky svého podivného jídelního chování. Pamatuji si chvíli, kdy jsem se o půlnoci kradla potají do lednice pro kousek salámu - tou dobou jsem mívala třífázové taneční tréninky a bez jídla jsem je nedokázala vůbec fungovat. Chytávaly mě občas záchvaty hladu a já si pro něco musela dojít. Kousek sýra, kousek salámu, nebo třeba jablko či banán. 
Také si ale pamatuji, kdy jsem poprvé tento malý kousíček jídla vyzvracela, protože druhý den ráno na tréninku mělo probíhat veřejné vážení.  Všichni tanečníci se seřadili za sebe a postupně stoupali na váhu, jejíž hodnoty trenérka nahlas přečetla a skontrolovala s tabulkami z minulých dnů. Kdo nabral, měl večerní trénink prodloužen o hodinu.
 
A jak to všechno vyvrcholilo?
 
 
1) Bojím se česat si vlasy. Myslím to vážně, bojím se, že kdybych se česala důkladněji nebo delší dobu, zůstanu plešatá. Každé pročísnutí hřebenem znamená chumel vypadaných vlasů. Můj culík se za poslední rok zmenšil na jednu čtvrtinu.
 
2) Nemám nejmenší sílu na cokoliv. Jako anorektička jsem byla schopná běhat, cvičit, chodit velké vzdálenosti. Pravda, občas jsem se musela po cestě zastavovat kvůli mžitkám před očima, nebo kvůli dechu. Teď? Bolí mě svaly, bolí mě celé tělo, bolí mě kosti. Připadám si nechutně oteklá, jsem neustále unavená. I po vydatném nočním spánku usínám i přes den. Jsem bez emocí (když už něco, tak agresivní), nemám z ničeho radost. Nemám energii.
 
3) Trávení. Jako anorektička jsem podobné věci vůbec neřešila, protože jaksi nic nebylo. Teď mám pravidelně buď průjem, nebo zácpu. Ani jedno není vůbec příjemné, když máte už šestý den průjem, klepete se, při jaké příležitosti přijde volání přírody. Snažíte se zabránit hlučnému škrundání v břiše. Naopak zácpa, ta je "super". Neřešíte nic. Jen příšernou bolest, se kterou nemůžete vůbec nic dělat.
 
4) Zuby. Vždy jsem měla bílé zuby, potrpěla jsem si na zářivém úsměvu. Teď? Z pusy mi táhne aceton a zuby mi zežloutly. Nevyjdu z bytu bez žvýkaček a když už s někým mluvím, snažím se mu moc nedýchat do tváře.
 
5) Mívala jsem roztřepené a hnusné nehty. Teď jsou jen hnusné a odpadávají, praskají v lůžku a pekelně to bolí.
 
6)Tělo mi obrostlo jemným lehounkým chmýřím. Všimla jsem si toho až teď. V podstatě se to nedá ani oholit, protože veškeré ty jemňounké chloupečky ucpávají strojky i žiletky. Fakt super.
 
 
Tak tady to máte. Všechno se musí srovnat a cesta ke zdraví je peklo. A já se budu pořád rvát. Nevzdám to.